Místopis

Aneb jak šel čas, měnily se názvy ulic, náměstí i oblastí..

Pikantní je, že to, co zde v podstatě nazýváme starý Týn, bylo původně založeno okolo kostela sv. Christofora (dnes sv. Jakuba) jako Nový Týn..

Náměstí Míru – Riegrovo náměstí – Svatojakubský Platz – Nový Týn
Vinařického náměstí – Svatokateřinský Platz
Starý most – Štefanikův most – Železný most – postaven na místě původního dřevěného mostu
Mostecká ulice – Mostní ulice
Horní Brašov – Horejší Brašov – hlavní obchodní ulice, která svůj název získala pravděpodobně podle nerovného terénu, výmolů a děr, kterým se ve staročeštině říkalo brahy.
Puchmajerova ulice – Pobřežní cesta – Dolnobrašovská – Dolejší Brašov – pravé nábřeží mezi mosty, kvůli záplavám téměř celá čtvrť zdemolována, shora ji ohraničovala
Tyršova ulice – sv. Mariánská ulice
Jiráskova ulice – Svatovítská ulice
Pivovarská ulice – K pivováru
ulice Ke Hradu – Ke kasárnám
Na Brodech
čtvrť Bojiště 1744 – ústí Starého mostu na malostranském břehu
Podskalí – Wilsonovo nábřeží
ulice Legií – Solní (dnes je Solní na Malé Straně)
Peklo – bývalá hrnčířská čtvrť nazývaná podle kouře z komínů hrnčířských pecí. Sídliště nad nese název
Hlinky – podle hlíny, která se zde k těmto účelům těžila.
čtvrť Malá Strana – levý břeh Vltavy, dříve samostatná obec (obce Starý Týn, Nový Týn a Malá Strana se sloučily do města Týn nad Vltavou)
Bedřichovy sady – Denisovy sady – bývalý týnský hrad
Kostelík sv. Víta na hřbitově
Kostel sv. Jakuba –
kostel sv. Christofora
Škola Vinařického –
Obecná a měšťanská škola
Masarykovy kasárny, dělostřelecký oddíl 255
Sokolovna – Kino „Vltava“
Mlýn pod kostelem – F. Rybičky. Vlevo od něho domek městského chudobince, kerý již od r. 1416 sloužil co městský špitál. Dříve byla to „stará fara“.

 

Milníky

Pravděpodobně již na počátku 11. století se dostalo území „nikoho“ mezi Lužnicí a Vltavou do majetku pražského biskupství. V jeho středu vyrostla týnská osada, díky své výhodné poloze při vodní cestě a vltavskému brodu záhy významné ekonomické a obchodní středisko.

Na ostrohu při ústí Hlinského potoka do Vltavy vznikl opevněný dvorec osazený zřejmě biskupským správcem. V blízkém okolí se postupně koncentrovalo další osídlení. Již v polovině 11. století je doloženo první centrum s románským kostelem zasvěceným nejprve Panně Marii a později sv. Kateřině.

Týn. Rozsáhlé území ohraničené dvěma velkými jihočeskými toky Vltavou a Lužnicí získalo své jméno podle jednoho z nejstarších sídel českého jihu, města Týna nad Vltavou. V pramenech jej můžeme nalézt jako Thein, Teyn, Tin super Multavia, Moldautein, Vltavotýn a v mnoha dalších podobách. Ze všech názvů, přemodulovaných řečí staletí, zaznívá staročeské slovo „týn“, příbuzné s latinským „dunum“, německým „Zaun“ či anglickým „town“. Označovalo hrazené, „otýněné“ místo, pevnost, udávající rytmus svému okolí.

 

1229 nejstarší dochovaná písemná zpráva, potvrzující existenci Týna a zároveň dokladující zdejší biskupské dominium, je z prosince roku 1229. Týká se návštěvy pražského biskupa Jana II., který zde osobně figuroval v jednom z církevních sporů. Toto datum je dnes připomínáno jako počátek Týna nad Vltavou

V druhé polovině 13. století došlo k prudkému rozvoji Týna, za biskupa Tobiáše z Bechyně. Ten založil na západním okraji osady nové městské centrum, tzv. Nový Týn, soustředěný kolem kostela sv. Christofora, postaveného po r. 1251 při komunikaci spojující dva zdejší brody. Na vltavském toku byly vybudovány čtyři mlýny a tři jezy pro regulaci hladiny. Zaplavení původních brodů si vyžádalo stavbu dřevěného mostu, tehdy jediného na Vltavě v úseku mezi Budějovicemi a Prahou.

1327 přestože se nejstarší listiny nedochovaly, lze podle rychlého vzestupu osady předpokládat, že ji biskup „nadal“ městskými právy a pravděpodobně i znakem (první určitá zmínka o Týnu jako městě je doložena až k roku 1327)

V 80. letech 14. století měl Týn nad Vltavou již 132 domy a na protilehlém břehu řeky, Malé Straně, bylo 33 vlastníků domů spolu s 9 podsedky, tj. majiteli domů bez hospodářské půdy. Ve městě vyrábělo pivo 6 pivovarů a byly zde 43 hospody. Nadále pracovaly čtyři vltavské mlýny. Z řemeslníků je zaznamenáno: 7 pekařů, 7 ševců, 6 soukeníků, 3 tkalci, 2 krejčí, kožišník, postřihač, 6 řezníků, 2 kramáři, 2 kotláři, kovář, svíčkař, 2 vozkové, 3 rybáři a pištec.

1564 je postihl město ničivý požár, při němž lehla popelem většina domů na náměstí včetně kostela sv. Christofora. Prokop spolu se svou matkou Kryseldou kostel koncem 60. let obnovil, rozšířil jej a nechal přesvětit na sv. Jakuba. Náměstí získalo po požáru novou podobu díky řadě domů s pozdně gotickými a ranou renesancí ovlivněnými průčelími. Dominantní stavbou se v té době stala městská radnice, vyrostly honosné měšťanské domy č. 37 U Zlatého slunce , č. 38 U Zlatého lva, č. 86 a 87, jejichž spojením vznikla později Stará pošta, č. 25 sousedící s radnicí a dům č. 252 U Modré hvězdy.

1593 v Týně nad Vltavou byla pro potřeby solního obchodu postavena prostorná solnice, kde se sůl skladovala, překládala na vory a „solní šífy“ i prodávala (není dnešní solnice)

1601, před královskou exekucí a svým nuceným přesídlením do Branovic, poničil vše, co nemohl z hradu odvézt. Královský komorník Fridrich Podivinský z Doubraviček zaznamenal: „skla v téže světnici z oken vytlučena… kamna … tulichem od Ferdinanda Čabelického probodena, půda v jednom koutě s cihlami vybořena, zámky od světničních i od sklepových dveří…odtrženy a odňaty jsou…a nečistotou všecka světnice znečištěna“. Podobným způsobem dopadly také panské dvory, pivovar a mlýn. 19. května roku potvrdil Rudolf II. nájem obce, hradu s pivovarem, mlýnem, pilou, třemi poplužními dvorci a 27 poddanskými vesnicemi, městu Týnu na dobu 9 let. Smlouva se nevztahovala na výnosný solní obchod, který zůstal i se solním skladem a „břehy k skládání a nakládání soli“ v rukou císaře. Týn nad Vltavou měl tehdy již 201 obyvatele. Ve Starém Týně byly 64 domy, v Novém 106 a na Malé Straně 31. Je patrné, že Nový Týn s městským centrem získal primát v počtu domů i obyvatel

1609 císař Rudolf II. povýšil Týn na město královské. „Sousedé z lásky poskytli komoře královské dobrovolný dar ve výši 4000 kop míšeňských….“ a správa týnského panství byla přenesena z hradu na radnici. Primátorem královského města se stal stávající první radní Jiří Toušek. Povýšení města se odrazilo i v podobě městského znaku. Městská brána na hradební zdi začala být oproti minulosti zobrazována otevřená, s vytaženou mříží. Neklidná politická situace na sklonku vlády Rudolfa II. však zasáhla i do vltavotýnské historie. Díky“ výhodné strategické poloze Týna a přechodu přes Vltavu jej střídavě dobývali a obsazovali jak císařští, tak stavovští.

1623 v průběhu třicetileté války zažil Týn mnoho vojenských vpádů a byl téměř ze dvou třetin zničen. Podle listu týnských měšťanů z r. 1623 bylo město celkem čtrnáctkrát vypáleno a zpustošeno

1624 Týn si dlouho držel v kraji pověst „nejkacířštějšího města“. Důkaz o „nepravé víře“ podává dodnes kancionál ve sbírkách Městského muzea, cenzurovaný ještě v první polovině 18. století jezuitou Koniášem.

1645 císařskými vojsky pod vedením generála Götze zdevastován kostel sv. Jakuba, za své vzal i vltavský most

1648 téměř celé město obráceno v ruiny švédskými vojsky

1654 zbylo v Týně z celkového počtu 250 domů obydleno pouze 106 a ostatní ležely v sutinách

1682 znovuobnoven děkanský chrám sv. Jakuba a na novém hřbitově za městem, založeném při morové epidemii, vystavěn hřbitovní kostelík sv. Víta

1698 – 99 pak Valdštejnův nástupce hrabě Breuner vybudoval na náměstí rozsáhlou arcibiskupskou rezidenci jako náhradu za neobyvatelný hrad, zpustošený třicetiletou válkou. Poškozené domy v městském centru byly rekonstruovány v barokním slohu a vyrostly zde dva domy nové: č. 85 U Slabých a dům č. 251 U Zlaté lodi.

1708 Malostranský břeh Vltavy získal druhý solní sklad.

 

1749 zřídila armáda nedaleko Týna na vrchu Posekaném rozsáhlé cvičiště císařských polních dělostřelců

20. června roku 1753 při přípravách prezenčního cvičení, jemuž měla osobně přihlížet sama císařovna Marie Terezie, explodoval ve dvou laboratořích střelný prach.

1772 začali být týnští měšťané pro nedostatek místa na svatojakubském hřbitově poprvé pohřbíváni i ke sv. Vítu, sloužícímu dosud pouze okolním obcím
1778 byly vráceny pozemky dělostřeleckého cvičiště obci, většina vojenských terénních staveb srovnána se zemí a v červenci roku 1779 se do tábora nastěhovalo vozatajstvo. Podle vozatajských skladišť získalo místo svůj dnes používaný název Velký Depot
1777 byly upraveny jezy mezi Týnem a Prahou a nové zřizování jezů, komplikujících průjezdnost lodí a vorů bylo přísně zakázáno

12. března roku 1796 postihl Týn nad Vltavou největší požár v celé jeho historii. Sto čtyřicet osm domů do základů shořelo, s nimi i zámek, radnice s celou registraturou, škola, děkanství, mlýny, špitál a částečně také kostel. Zchudlé město jen pozvolna získávalo svoji bývalou podobu. Bylo rekonstruováno téměř celé náměstí, opraven kostel i radnice, postavena nová školní budova. Třičtvrtě roku se ve městě na znamení smutku nekonaly žádné zábavy ani hudební vystoupení.

1818 – 1822 došlo k rekonstrukci Veselské silnice, potřebné pro chebsko-vídeňskou dopravní tepnu, ve stejném období se stavěla Českobudějovická silnice a v jednání byla trasa do Písku. V období let 1830 – 1832 se dláždila Kolodějská ulice až k soše Panny Marie (dnes kaple Panny Marie Karlovské), r. 1840 byla protažena až do Koloměřic. Těsně před polovinou století se dočkala dokončení Písecká silnice.

1837 po jarní dřenici postaven jediný most (opět v dřevěné podobě) od základu znovu, zřízeno pravidelné dostavníkové spojení z Týna přes Písek do Prahy a o rok později osobní doprava poštovní správy z Týna do Veselí
1839 dokončeno dláždění obou náměstí a Horního Brašova

1842 – 46 se z popudu nového arcibiskupa Aloise Josefa svp. Schrenka opravoval kostel sv. Jakuba a definitivně rušil přilehlý hřbitov, čímž se hlavní náměstí zvětšilo téměř o jednu třetinu. Zároveň byla vybrána stálá místa pro veřejné osvětlení, r. 1846 již zářilo ve městě devět „argandských“ lamp ( klasické známé „petrolejky“, nazývané podle vynálezce Jakuba Antonína Arganda 1755 – 1803 ). Známkou rozkvětu města byl i nárůst stavební činnosti. Na Malé Straně vznikla první nevelká cihelna, kolem rostla nová čtvrť, přibývaly domky v Podskalí a při silnici na Tábor.

1850 od 1. června na zámku nově zřízen okresní soud spolu s kontribučním úřadem, finanční stráží a četnickou stanicí
1856 založen ochotnický spolek Vltavan
1859 vznikl ve městě zásluhou osvícence, spisovatele a týnského děkana K. A. Vinařického samostatný vikariát
1859 – 60 vybudována nová městská školní budova (dnes na Vinařického náměstí), soustřeďující žáčky z Týna i přifařených obcí. Roku 1868 byla povýšena na hlavní farní školu

1861 postavili týnští občané novou budovu okresního úřadu (dnes náměstí Míru), byl založen pěvecký spolek Puchmír
1868 zřízena první městská Opatrovna maličkých

1871 vznikla Čtenářská beseda
1872 byl ustaven Spolek jihočeských akademiků Štítný
1874 založen hasičský spolek Ochrana

1883 vzniklo v hostinci U Hájků první centrum společenského života – Měšťanská beseda
1888 založil schopný židovský podnikatel Alexandr Pleschner při „podmosteckém“ mlýně dílnu na obrábění dřeva, z níž záhy vyrostla První jihočeská továrna na dřevěné a soustružené výrobky. Pleschnerovy hračky nacházely svá odbytiště po celém světě. Za zmínku stojí i to, že právě tady nalezl svou budoucí inspiraci vltavotýnský rodák Otto Rödl (1903 – 1983), „objevitel“ loutky maňáska, první docent katedry loutkoherectví Divadlní akademie v Praze. Rodině Pleschnerů se zároveň podařilo prolomit starý zákon z roku 1681 o vyloučení všech židů z města

7. března 1891 každoroční jarní povodeň poškodila dřevěný most
1892 2. května začala stavba železného mostu (dnes Starý most), 4. listopadu byl most slavnostně vysvěcen a zpřístupněn veřejnosti
1891 v Týně vznikla první tiskárna
1894 se ve mlýně Jana Samce slavnostně rozsvítila elektrická žárovka
18. listopadu 1897, bylo započato s výstavbou železnice z Týna nad Vltavou, první vlak vjel do vltavotýnského nádraží v říjnu 1898

1909 založeny dva větší průmyslové podniky, kruhové cihelny na Malé Straně

1916 válečným požadavkům podlehly i vltavotýnské zvony ze sv. Jakuba a sv. Víta, první rekvizice je stihla 6. listopadu 1916, druhá 19. září 1917. Nenahraditelnou ztrátou byl především nejstarší zvon Christofor ze 16. století, dar Prokopa Čabelického, lidově nazývaný „Poledňák“, jehož hlas měšťanům každý den oznamoval poledne. Jediným historickým zvonem, který přežil rekvizice i druhé války je dnes Christoforův mladší bratr Jiří Toušek z roku 1620, nesoucí jméno týnského starosty.

1921 přišla do města nejprve rota vozatajstva
1921 se poprvé ve městě objevily „živé obrázky“, v sále hostince U Chrášťanských zahájil provoz biograf, vyrostla budova Sokolovny s restaurací a třemi sály, nové kulturní centrum města
1926 postaveny na Malé Straně nové Masarykovy kasárny pro dělostřelectvo

1932 založení Městského muzea

1934 postaven třípatrový nárožní obchodní dům U Straků. Jde o jediný funkcionalistický objekt ve městě, stavěný tehdy velmi moderní technologií železobetonového skeletu

1936 vyrostla budova městské spořitelny,  sousedství zámku, na místě bývalého hostince U Horníků

1947 dokončena ZŠ Malá Strana
1948, 25. února znárodnění, drobní živnostníci ztratili své obchody, průmyslové podniky přešly do rukou státu.
1949 ve městě začaly vznikat nové národní podniky, pobočka píseckého Jitexu, nedlouho poté n. p. Stavokonstrukce. V budově bývalého arcibiskupského zámku zahájilo 1.9.1949 činnost vyšší gymnázium.

1950 gymnázium přesídlilo do nové školní budovy na Malé Straně, odkud se po 23 letech přestěhovalo na své dosavadní místo, do budovy bývalé hospodářské školy v Čihovicích
1955 muzeum získalo nové reprezentační prostory arcibiskupského zámku

1960 dokončena Orlická přehrada, zbourána mj. čtvrť Dolní Brašov (zátopová oblast), zanikly mlýny a městská plovárna.
1962  a několik let poté fungovala pravidelná lodní doprava mezi Orlíkem a Týnem
1964 byla v Týně vybudována pobočka příbramských Rudných dolů na zpracování grafitu z nedalekého ložiska u Koloděj nad Lužnicí
1967 – 69 na místě bývalé kruhové cihelny na Malé Straně vybudován nový moderní cihlářský závod. V témže roce získala Vltava v místech původního starého brodu pod hradem nový most. Táborská silnice, vedoucí původně přes náměstí, byla odkloněna přes most a domy v jejím pásmu demolovány. Starší železný most se stal pěší zónou.

1974 – 75 v areálu bývalého pivovaru a jeho těsné blízkosti vybudován velký závod – Mikrotechna.

1980 Nejvýznamnějším zásahem do vzhledu města i okolí se stala stavba Jaderné elektrárny Temelín, zahájená v roce 1980. Pro potřeby elektrárny byla zřízena dvě vodní díla, nad Týnem přehrada Hněvkovice a pod Týnem Kořensko. Nové vzdutí hladiny Vltavy si vyžádalo zánik romantických týnských jezů. V okolí byly demolovány vesnice Knín, Temelínec, Březí, Podhájí a Křtěnov. Stavba Hněvkovické přehrady vyžadovala likvidaci vsi Jaroslavice. Pro zaměstnance elektrárny bylo vybudováno nové sídliště nad městem, nesoucí název původního naleziště a zdroje místních hrnčířů – Hlinky. Změnilo se i městské centrum. Od severozápadního rohu náměstí směrem k Hornímu Brašovu byla zbořena stará zástavba a na jejím místě vyrostl nový obchodní dům a parkoviště
1983 vybudovali divadelní ochotníci v městském parku, na místě bývalého hradu, otočné hlediště, jedinou amatérskou scénu s tímto zařízením ve střední Evropě
1988 byla postavena nová poliklinika a lékárna v Sakařově ulici

2000 obnovena lodní doprava mezi Orlíkem a Týnem
26.4.2013 zbourán komín v objektu bývalých Masarykových kasáren

zdroj Milníků především Martina Sudová, více na tnv.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *