Chatový tábor Permoník přes údolí řeky

Permoník

Tato lokalita byla již od období mezi světovými válkami vyhledávaným rekreačním místem, byla cílem častých vycházek týnských občanů a jejich “weekendů”. V roce 1937 zde byl vybudován stálý tábor, v tehdejší terminologii “prázdninová osada” pro pracující dorost. Tábořiště dostalo jméno prezidenta Edvarda Beneše.

První výprava sem přijela 1. července roku 1937, dorazilo 210 dětí s opatrovníky a zdravotním personálem. Tábořiště vzniklo na popud vltavotýnského starosty Jana Srnce, Velkou zásluhu na jeho vzniku měl senátor Emil Špatný, známý vlastenec, bojovník proti rakousko-uherskému režimu a jako politický činitel především zakladatel institucí pro pomoc dorostu a mládeži: ozdravoven, učňovských domovů, útulků atd. Dalším významným mecenášem se stal rovněž ředitel nemocenské pokladny Antonín Konvička. Pod semeneckou strání vzniklo šest rozlehlých dřevěných srubů, jídelna, skladiště, kuchyně, administrační budova, ošetřovna, samostatná vodárna a elektrárna. Po válce vstoupilo távořiště ve známost pod názvem Permoník jako rekreační středisko zaměstnanců hornického průmyslu.

Tábořiště zaniklo v 60. letech 20. století v důsledku zvýšení hladiny Lužnice po napuštění vltavské přehradní nádrže Orlík. Dva ze srubů byly přestěhovány a najdete je v ulic Na Brodech. K rekreačním účelům slouží lokalita doposud, po obou březích Lužnice je postaveno množství chat.