Starý most

Starý most – Štefanikův most – Železný most – postaven na místě původního dřevěného mostu

–
V průběhu třicetileté války zažil Týn mnoho vojenských vpádů a byl téměř ze dvou třetin zničen. Podle listu týnských měšťanů z r. 1623 bylo město celkem čtrnáctkrát vypáleno a zpustošeno. V roce 1645 byl císařskými vojsky pod vedením generála Götze zdevastován kostel sv. Jakuba, za své vzal i vltavský most. V posledním roce války (1648) pak bylo téměř celé město obráceno v ruiny švédskými vojsky. 

Těžké období opět městu nadešlo s nástupem nové panovnice Marie Terezie (1740), která byla nucena po téměř celých čtyřicet let vlády bojovat o hranice své země. Památkou na množství bitev v okolí Týna jsou dodnes četná Boží muka a název městské čtvrti u starého mostu Bojiště. Také týnský most se pro svůj strategický význam stal nesčíslněkrát dějištěm krvavých bitev mezi válčícími stranami. 5. června roku 1742 zde svedli bitvu Francouzi s rakouskými vojsky pod osobním velením Karla Lotrinského, o dva roky později se tady střetla rakouská armáda s Prušáky. Např. jen v tříměsíčním období od prosince 1744 do února 1745 přešly po mostě 52 vojenské skupiny. 

Konec poměrně klidného období přinesl závěr 18. století. Napoleonské války znamenaly další finanční zátěž pro obyvatele panství a opětné transporty vojsk přes vltavský most. 12. března roku 1796 navíc postihl Týn nad Vltavou největší požár v celé jeho historii. Sto čtyřicet osm domů do základů shořelo, s nimi i zámek, radnice s celou registraturou, škola, děkanství, mlýny, špitál a částečně také kostel. Jeden z očitých svědků požáru zaznamenal, že: „ slovem, co jen dřevo jméno mělo, v každém stavení do kruntu jest shořelo“. Ohni podlehlo i 13 osob. 

Na počátku roku 1809 se hlásila další francouzská válka. Průjezdy spojeneckých vojsk, odvody mladých mužů i deputátní dávky armádě pokračovaly až do konečné Napoleonovy porážky u Waterloo 18. června roku 1815. V listopadu doslova zaplavila Týn vojska navracející se z bojišť. Panský direktor Pollinger oznamoval na konci války, že Týnem prošlo po dřevěném mostě více než 50 000 vojáků. 

Mír přinesl opětný rozvoj panství. Koncem léta 1831 ztížil situaci nástup epidemie cholery. Po jarních dřenicích musel být téměř každoročně opravován i týnský most. Konečně byl v první polovině roku 1837 postaven (opět v dřevěné podobě) od základu znovu.

Každoroční jarní povodeň poškodila 7. března 1891 dřevěný most. Město se rozhodlo pro stavbu odolnější, ocelové konstrukce. 2. května následujícího roku stavba začala, 4. listopadu byl most slavnostně vysvěcen a zpřístupněn veřejnosti. 

V letech 1967 – 69 byl na místě bývalé kruhové cihelny na Malé Straně vybudován nový moderní cihlářský závod. V témže roce získala Vltava v místech původního starého brodu pod hradem nový most. Jeho nedobrovolnou zatěžkávací zkoušku provedly mimo jiné i sovětské tanky okupující naší republiku. Táborská silnice, vedoucí původně přes náměstí, byla odkloněna přes most a domy v jejím pásmu demolovány. Starší železný most se stal pěší zónou. 

– zdroj tnv.cz

TIP: klikněte na níže uvedený tag pro všechy příspěvky na toto téma